Skoro-totálně lokální a geniální boršč // Borsch

4. května 2018 v 20:01 | Magdaléna H |  obědy
Pohled na seznam dosavadních článků na tomto blogu je tristní. Šest článků za uplynulý rok, za letošní jeden - lednový. Čas od času mě přepadne chuť utéct od všech povinností i dobrovolností jen a pouze ke psaní a sdílení receptů na dobroty, pak mě ale opět doženou a buď nekompromisně připoutají, nebo si u mě fiktivními milými slůvky koupí ještě nějakou tu trpělivost. S jarem v plném proudu se mnou ale opět začínají flirtovat žaludeční problémy a já najednou vím, že jestli mám něco zanedbávat, tak rozhodně ne svou nejefektivnější a nejmilejší terapii - vaření a psaní (navíc spojené do jednoho). Tak proto článek po čtyřech měsících. A protože jaro - sezóna chřestu, jahod a rebarbory!

Ačkoli se tedy dnešní recept vůbec netýká surovin, které jsou aktuálně v sezóně, týká se těch, které jsou u nás v sezóně skoro furt (myslím, že volba slov ,,tristní" a ,,furt" v jednom článku krátce po sobě krásně vystihují mou rozporuplnou dušičku, čehož si ostatně už asi všiml každý, kdo se pozastavil nad webovou adresou tohohle pseudofoodblogu) - a přitom jsou celkem dost podceňované. V hlavních rolích je červená řepa, mrkev a brambory. Skvosty, které si v našich podnebných podmínkách může vypěstovat téměř každý. A to je na nich to skvělé. Jelikož před pár dny, s nástupem května, skončila greenpeasácká ekovýzva, za kterou si spousta lidí zvolila právě lokální stravování (které je šetrné k životnímu prostředí například proto, že k nám neletí přes půlku planety leteckou - na pohonné hmoty extrémně náročnou - dopravou, i k sociálnu - nákupem na lokálních trzích podpoříte drobné místní farmáře), chci ještě na téhle frekvenci chvíli zůstat. (Moc se omlouvám za svá souvětí a deset bodů pro Nebelvír a zlatého bludišťáka tomu, kdo se v nich neztratí, natož kdo by zvládl udělat jejich rozbor.)

Můj oblíbený stánek se zeleninou a ovocem, do kterého se spolužačkami často utíkáme během pětiminutových pauz mezi přednáškami na fildě, je na ostravském Kuřím rynku a má otevřeno (a pěkně naloženo!) skoro pořád. Čerstvou zeleninu prodává neuvěřitelně milá paní, která vás už po druhém nákupu pozná, a jakoby vůbec byl důvod, zboží vám z malého pultíku pomáhá podávat ještě i neuvěřitelně milý pán. Další přidanou hodnotou je, že takovýhle typ nakupování a stravování je šetrný i pro peněženku - částku, kterou za velký nákup nechávám u tohohle stánku (nebo i na farmářském trhu), nenechám na žádném rutinním nákupu v supermarketu. A - abychom zůstali u eko kontextu, když už jsem se o něm tak rozepsala - všechno jde i bez zbytečných plastů (viz například jablka v balení po čtyřech na pěnovém tácku v potravinářské folii, které jsou v supermarketech naprosto běžnou, ale pro mě už naprosto nepochopitelnou záležitostí), a tak si nákup můžete hodit do nějaké plátěnky nebo třeba do ručně šitých pytlíků ze záclon, co šijí Zelené ze Žižkova (nebo taky nejmilejší nezelené švagrové z Ústeckého kraje)!

A abych to už neprotahovala, tak tady ten recept. Na boršč. Vegan. Protože hovězí maso v něm vlastně vůbec není potřeba a nic jiného živočišného už vůbec ne. A je boží.

Joa jasně - sůl a spousta dalších surovin lokální není a nebude. Proto to ,,skoro."

// počet zdravotních újm: -
// počet hysterických záchvatů: -
// počet rozbitých věcí: -
// počet zašpiněných věcí nezahrnující běžně zcela zašpiněnou kuchyň: Všechno, co nebylo růžové, je teď růžové od červené (irituje mě ten nesoulad termínu a reality co se přesné barvy týče) řepy. Třeba (dříve) bílý záclonový pytlík.

Recept v celém článku.


 

Vzpomínky na Lesbos! Středomořská rýže s pečeným lilkem a cuketou + tzatziki // Lesvos Throwback: Mediterranean Rice, Roasted Eggplant & Zucchini and Tzatziki

14. ledna 2018 v 20:20 | Magdaléna H |  obědy
- FOR ENGLISH SCROLL (all the way) DOWN -

Solidarita prochází žaludkem. Minulé léto jsem byla na Lesbu. Pobýt s evropskými aktivisty, lesbosskými uprchlíky a místními dobrovolníky. Co jsem si kromě zoufalosti nad situací, motivace měnit uprchlickou rétoriku a rozšířeného sociálního kapitálu o několik skvělých lidí z celé Evropy i mimo ní odvezla, je neustálá chuť vařit doma něco, co se alespoň zdáli bude podobat tomu, čím mě krmili v táboře Pikpa. Táboře zřízeném dobrovolníky, zejména z Lesvos Solidarity, ale i z nesčetných dalších zemí, což ve zmíněném táboře vytváří tu nejotevřenější a v rámci možností a situace nejpříjemnější možnou atmosféru. A mezinárodní kuchyni! Ať už jde o každodenní obědy a večeře anebo speciální příležitosti, kdy ke společnému stolu přispějí tradičními nebo zkrátka jen oblíbenými jídly i samotní residenti, na všechno, co se mi během onoho týdne dostalo do úst, myslím ještě teď. A tak jsem se okamžitě po příjezdu pokusila uvařit něco na motivy toho, co ve mně ze smyslových dojmů zůstalo. A to něco mě teď blízcí nutí vařit obtýden. Tak dobrý to je! Kromě sdílení chuťového orgasmu má tedy tento článek ještě další, hlubší poselství: střet kultur = nejlepší jídla, jaká kdy ochutnáte. Nesnášenlivost znamená vepřo knedlo zelo do konce života.

+ bonusový minifotoreport (vlastně ani ne můj, vykradla jsem milou Estelle, čímž jí děkuji a v celém článku jí s pomocí google překladače poděkuji i francouzsky) toho, co všechno se ještě jedlo a co všechno můžete jíst i vy, pokud začnete zezdola protlačovat solidárnější politiku, na konci článku.

// počet zdravotních újm: -
// počet hysterických záchvatů: -
// počet rozbitých věcí: -
// počet zašpiněných věcí nezahrnující běžně zcela zašpiněnou kuchyň: Tady prostě nevím. Tohle jídlo vařím co čtrnáct dní, to je pak pořád něco, žejo.

Recept v celém článku.



Pulled Jackfruit Burger & Avocado Slaw & Kešu // Cashews

4. prosince 2017 v 22:19 | Magdaléna H |  večeře
- FOR ENGLISH SCROLL (all the way) DOWN -

Znáte Jackfruit? Pamatuju si, že jsem na něj poprvé narazila při hraní FarmVille, což byla taková facebooková hra, na které jsem nějaký ten pátek zpátky byla... no, já bych tomu úplně závislost ani posedlost neříkala, prostě jsem si založila šedesát fake profilů, abych si mohla posílat dárky zdarma, ale to jsem zase zabrousila někam, odkud teď musím složitě vybrušovat, abych tím, jak jsem byla divná, nepřehlušila dokonalost tohohle jídla, na které vám teď chci dát recept.

Takže zkrátka, jackfruit (plod chlebovníku) je šíleně velké a nevzhledné tropické ovoce (detailní fotky toho krasavce v rámci možností mého mobilního foťáku pod perexem). Váží kolem deseti kil, což je vzhledem k tomu, že kilo stojí kolem tří set korun českých, docela nereálné na koupi. A taky byste nic tak velkého nestihli zpracovat a zkazilo by se. Což ale nemění nic na tom, že jsem tuhle věc chtěla vždycky ochutnat a nejlépe z něj udělat právě burger, protože se mé oblíbené blogy a vlogy jen hemžily recepty na "fake pulled pork" z tohohle ovoce. A právě proto jsem moc vděčná ostravskému Black Kale Baru, který jednou za čas pořádá společně s Virungou.cz exotické trhy. A další dík patří mé univerzitě za prospěchové stipendium, díky kterému jsem neměla takové výčitky při placení částky 160 Kč za zhruba půl kila tohohle ovoce, které měli na prvním mnou navštíveném výše zmíněném exotickém trhu tento víkend připravené ke koupi už rozporcované!

// počet zdravotních újm: -
// počet hysterických záchvatů: -
// počet rozbitých věcí: -
// počet zašpiněných věcí nezahrnující běžně zcela zašpiněnou kuchyň: ulepené ruce od překvapivě lepivého jackfruitu (pozn. pozor, jackfruit lepí), špinavé star wars legíny od avokádové majonézy

Recept v celém článku.


 


No-Beşamel Mac 'n' Cheese & Artichoke, pineapple and honey mustard salad // Bezbešamelové mac 'n' cheese & salát s artyčoky, ananasem a medovou hořčicí

16. srpna 2017 v 10:23 | Magdaléna H |  obědy
- FOR ENGLISH SCROLL (all the way) DOWN -

V Roudnici nad Labem je jeden naprosto nenápadný, avšak zcela dokonalý obchod. Pyšní se obrovskými nápisy ,,sleva 80% na vše" a neprůhlednou výlohou, což člověku nedá jinou možnost, než se tam okamžitě zajít podívat. Regály jsou plné extrémně levných (a přes to dlouho před expirací) zahraničních potravin, nad čímž by vyšší třída ohrnovala nos, střední by byla štěstím bez sebe a nižší by už nechodila jinam. Nestydíme se - odnesli jsme si náruč plnou dokonalých věcí, nenechali u pokladny ani stovku a šíříme teď zprávu, kde se dá. Máme třeba medovou hořčici za 9 Kč.

Americkou klasickou prasárnu mac 'n' cheese jsem zkoušela podruhé. Poprvé mi vadila výrazná chuť bešamelu, který byl obsažen v téměř všech receptech. Tahle druhá varianta je ovšem zcela dokonalá. Tak si ji udělejte.

// počet zdravotních újm: -
// počet hysterických záchvatů: -
// počet rozbitých věcí:
// počet zašpiněných věcí nezahrnující běžně zcela zašpiněnou kuchyň: záclona od hořčice, vrchní část mého ramena od hořčice

Recept v celém článku.



Čokoládový dort ze sladkých brambor s levandulí

5. července 2017 v 20:30 | Magdaléna H |  hříchy
Měla jsem chuť na brownies. Na kuchyňské lince ležely batáty připravené na curry na druhý den (mám neblahý pocit, že to poslední dobou přeháním s všemožnýma verzema curry) (asi bych se měla zeptat mých strávníků, co si o tomhle pocitu myslí oni) a já si uvědomila, že z batátového pyré je nejlepší čokoládový krém, což by se dalo využít pro mou nově vzniklou osobní potřebu. A tak jsem se rozhodla pro dort. Shodou okolností v to samé odpoledne má pětasedmdesátiletá babička, která každý den absolvuje zdravotní procházky do okolních supermarketů (což nemyslím ani trošku pejorativně, moc jí fandím a obdivuju ji!), přinesla brownies z Lidlu. Mým očím se sice celkem líbilo, mému ufňukanému a hloupě problematickému žaludku ale ne. Tohle batátové, které o pár hodin později vzešlo z mé pece, ale adoroval i žaludek.

// počet zdravotních újm: -
// počet hysterických záchvatů: 1 při škrábání a krájení neskutečně tvrdého batátu
// počet rozbitých věcí: -
// počet zašpiněných věcí nezahrnující běžně zcela zašpiněnou kuchyň: záclona od kakaa

Recept v celém článku.




Kari mandlová cizrna s rýžovými nudlemi a kokosovou rýží & záchrana nezralého avokáda

4. června 2017 v 19:05 | Magdaléna H |  obědy
Znáte ten nelibý pocit, když koupíte tvrdší avokádo, necháváte ho dozrát den, necháváte ho dozrát dva dny, necháváte ho dozrát pět dní, necháváte ho dozrát týden, dáváte k němu jablka, protože se to někde dočtete, a ono stejně nedozraje? Úplná finální nelibost pak přichází zároveň s uvědoměním, že tvrdé avokádo není vůbec dobré.
Pak se ale spojí absolutní averze k vyhazování potravin s občas lehce bizarní vynalézavostí a do avokádo usmažíte.

// počet zdravotních újm: -
// počet hysterických záchvatů: -
// počet rozbitých věcí: skleněná kořenka na kari
// počet zašpiněných věcí nezahrnující běžně zcela zašpiněnou kuchyň: kuchyňská linka je žlutá od kari

Recept v celém článku.




Basic bitch rebarborový babiččin not-at-all-american pie

29. května 2017 v 20:30 | Magdaléna H |  hříchy
První článek! Yaay!

Je rebarborové (a jahodové) období, a tak jsem nakoupila pět set kilo rebarbory. To já tak většinou dělám - když je období nějakého ovoce/zeleniny, které zbožňuju, odrazí se to v mém nakupování a vaření/pečení hrozně iracionálně nárazově a celý týden pak vymýšlím, jak tu věc ještě použít, aby mi v ledničce neshnila, až se mi znechutí do takové míry, že jsem ráda, že ono ovoce/zeleninu uvidím zase až za rok. Tohle není recept, to nedělejte.
(Pokud jste se neztratili v tom souvětí přes pár řádků, tak vám gratuluji & omlouvám se & slibuji, že v receptu se podobných vyvaruju.)

// počet zdravotních újm: přibouchla jsem si horní část levého prostředníčku do dřevěného šuplíku s vařečkami
// počet hysterických záchvatů: jeden, navazující na přibouchnutí prostředníčku
// počet rozbitých věcí: -
// počet zašpiněných věcí nezahrnující běžně zcela zašpiněnou kuchyň: záclona (při focení)

Recept v celém článku.
Obyčejný a jednoduchý.




můj narcismus aneb úvodní slovo

23. května 2017 v 21:03 | Magdaléna H
S myšlenkou založit si foodblog si hraju už asi dva roky (zhruba od té doby, co nejím zvířátka).
Reálné uskutečnění jsem odkládala na dobu ,,po maturitě," ,,po prvním semestru," ,,po druhém semestru," ... a konec druhého semestru je tady, a tak ho zakládám.
Nechť je mi místem, kde svou prokrastinaci uplatním v praxi poměrně přijatelným způsobem a nechť je Vám místem, kde Vaše mozečky budou inspirovány!.)

Jmenuju se Magdaléna. Je mi 20, bydlím v barevné Ostravě, odkud nechci utéct,
protože pokud by to tak dělal každý, reálně tady nikdo nezůstane.
Sním o tom, že si otevřu sociálně-kulturní centrum, penzion nebo kavárno-čítárnu nebo třeba všechno dohromady.
Jsem ujetá na fíky, modřiny na nohou, antikvariáty, plátěné tašky, kočky a obrázkové ponožky.
Naivně si myslím, že se můžu podílet na změně věcí k lepšímu.
Studuju sociologii a jednou ji chci i přednášet, poněvadž tenhle obor zbožňuju.
Flirtuju s žurnalistikou a sem tam sepíšu nějaký článek nebo rozhovor. Časem třeba víc.
Pokud nic z toho neklape, budu vařit. Někde. Pro někoho. Nejlíp pro všechny.
Vaření je pro mě psychoterapie a přikládám mu až přehnaně velký význam, neboť ve chvílích, kdy nic nevychází, jak má, nabízí vaření něco tak uspokojivého jako vidět okamžitě před sebou výsledek své práce a pak si ho ještě užít.

Nejsem vegan, ale vařím a jím převážně vegansky.
Nechci se ale striktně onálepkovat a být pokrytec, když si dám babiččinu buchtu z vajíček.

Proč 'sophisticated anarchist'?
Protože výsledek mého vaření může vypadat sofistikovaně, ale průběh je něco, u čeho by mě nikdo neměl vidět, něco, u čeho jsou ztráty na nádobí, cti, apetitu a občas i na životech. Ale i to je dokumentováno. Díky, Jardo, díky, mami.

Rubriky s Katčiným alkoholismem se není třeba bát. Mám zkrátka kamarádku, kterou mám moc ráda a ona má zase moc ráda absinth a občas s ním vymýšlí bizarní, ale dokonalé drinky. Nestává se to moc často, tak dvakrát do roka, ale chci to dokumentovat. Tak.

Prostalkujte si to tady bez ostychu a tak stejně se mě neostýchejte kontaktovat:
magdalena.hajduckova@gmail.com // www.facebook.com/profil.nenalezen

Kam dál