Květen 2018

Skoro-totálně lokální a geniální boršč // Borsch

4. května 2018 v 20:01 | Magdaléna H |  obědy
Pohled na seznam dosavadních článků na tomto blogu je tristní. Šest článků za uplynulý rok, za letošní jeden - lednový. Čas od času mě přepadne chuť utéct od všech povinností i dobrovolností jen a pouze ke psaní a sdílení receptů na dobroty, pak mě ale opět doženou a buď nekompromisně připoutají, nebo si u mě fiktivními milými slůvky koupí ještě nějakou tu trpělivost. S jarem v plném proudu se mnou ale opět začínají flirtovat žaludeční problémy a já najednou vím, že jestli mám něco zanedbávat, tak rozhodně ne svou nejefektivnější a nejmilejší terapii - vaření a psaní (navíc spojené do jednoho). Tak proto článek po čtyřech měsících. A protože jaro - sezóna chřestu, jahod a rebarbory!

Ačkoli se tedy dnešní recept vůbec netýká surovin, které jsou aktuálně v sezóně, týká se těch, které jsou u nás v sezóně skoro furt (myslím, že volba slov ,,tristní" a ,,furt" v jednom článku krátce po sobě krásně vystihují mou rozporuplnou dušičku, čehož si ostatně už asi všiml každý, kdo se pozastavil nad webovou adresou tohohle pseudofoodblogu) - a přitom jsou celkem dost podceňované. V hlavních rolích je červená řepa, mrkev a brambory. Skvosty, které si v našich podnebných podmínkách může vypěstovat téměř každý. A to je na nich to skvělé. Jelikož před pár dny, s nástupem května, skončila greenpeasácká ekovýzva, za kterou si spousta lidí zvolila právě lokální stravování (které je šetrné k životnímu prostředí například proto, že k nám neletí přes půlku planety leteckou - na pohonné hmoty extrémně náročnou - dopravou, i k sociálnu - nákupem na lokálních trzích podpoříte drobné místní farmáře), chci ještě na téhle frekvenci chvíli zůstat. (Moc se omlouvám za svá souvětí a deset bodů pro Nebelvír a zlatého bludišťáka tomu, kdo se v nich neztratí, natož kdo by zvládl udělat jejich rozbor.)

Můj oblíbený stánek se zeleninou a ovocem, do kterého se spolužačkami často utíkáme během pětiminutových pauz mezi přednáškami na fildě, je na ostravském Kuřím rynku a má otevřeno (a pěkně naloženo!) skoro pořád. Čerstvou zeleninu prodává neuvěřitelně milá paní, která vás už po druhém nákupu pozná, a jakoby vůbec byl důvod, zboží vám z malého pultíku pomáhá podávat ještě i neuvěřitelně milý pán. Další přidanou hodnotou je, že takovýhle typ nakupování a stravování je šetrný i pro peněženku - částku, kterou za velký nákup nechávám u tohohle stánku (nebo i na farmářském trhu), nenechám na žádném rutinním nákupu v supermarketu. A - abychom zůstali u eko kontextu, když už jsem se o něm tak rozepsala - všechno jde i bez zbytečných plastů (viz například jablka v balení po čtyřech na pěnovém tácku v potravinářské folii, které jsou v supermarketech naprosto běžnou, ale pro mě už naprosto nepochopitelnou záležitostí), a tak si nákup můžete hodit do nějaké plátěnky nebo třeba do ručně šitých pytlíků ze záclon, co šijí Zelené ze Žižkova (nebo taky nejmilejší nezelené švagrové z Ústeckého kraje)!

A abych to už neprotahovala, tak tady ten recept. Na boršč. Vegan. Protože hovězí maso v něm vlastně vůbec není potřeba a nic jiného živočišného už vůbec ne. A je boží.

Joa jasně - sůl a spousta dalších surovin lokální není a nebude. Proto to ,,skoro."

// počet zdravotních újm: -
// počet hysterických záchvatů: -
// počet rozbitých věcí: -
// počet zašpiněných věcí nezahrnující běžně zcela zašpiněnou kuchyň: Všechno, co nebylo růžové, je teď růžové od červené (irituje mě ten nesoulad termínu a reality co se přesné barvy týče) řepy. Třeba (dříve) bílý záclonový pytlík.

Recept v celém článku.